Nevím, jak to máte vy, ale já jsem velký milovník léta. Vlastně mám ráda každý roční období, protože každý má něco do sebe. Třeba právě na létě mě baví to, jak jsou lidi najednou takoví bezstarostní, volní, svobodomyslní, cestují a plní si své sny víc než kdy jindy během roku. A taky to, jak jsou všichni najednou víc spolu, dělají se grilovačky a garden party. Jezdí se na výlety, lidi víc sportují a tak obecně je všechno víc prosluněný a usměvavý.
Každý rok asi jako v každé rodině se u nás řeší, kam pojedeme a jestli vůbec někam pojedeme. Letos to vypadá, že se žádný moře konat nebude (ale kdo ví, třeba v září na něco narazíme), ale zato jsme si vybrali tři dny na Moravě. Jedeme všichni a to je na tom to skvělý. My čtyři jako rodina a přítel můj a mojí ségry. To nás čeká na konci července, takže si na to ještě musím chvíli počkat.
Ke konci srpna jedu se segrou a jejíma kamarádkama do Beskyd na chatu. Takže to taky bude určitě moc dobrý.
A celkem během léta plánuju výlety s rodičema - protože to jsou nejlepší výlety, s přítelem nějaký dny u vody a společný víkendy. Taky se během léta uvidím hodně s mojí segrou, protože u nich budu mít azyl, kvůli té práci v Praze.
Myslím, že ceklově léto bude moc fajn.
Ještě bych moc ráda zhodnotila první rok na vysoký.
- nakonec to nebylo tak hrozný, jak jsem předpokládala. Na konci října jsem byla rozhodnutá skončit, vrátit se k nám do Českýho ráje a pracovat, najít si byt a začít bydlet s přítelem. Pak jsem si řekla, že když už mě na odvolání vzali, tak vydržím do prvního zkouškovýho a pak se uvidí. A samozřejmě, že jsem všechny zkoušky udělala, takže můj odchod už najednou nebyl tak jistý. Ale přihlášku do Hradce jsem stejně odeslala. Vydržela jsem další semestr, počkala si na další zkouškový. Udělala jsem příjmačky na UHK na kombinovanou formu studia. Udělala jsem zkoušky v Praze. A teď je přede mnou nový rozhodování. Odmítnout školu v Hradci a zůstat jen v Praze, nebo zkusit obě najednou? Myslím, že jsem to studium celkově přehodnotila a od září budu studentka dvou vysokých škol najednou. Tak jsem na sebe zvědavá!
- uteklo to mnohem rychleji, než jsem předpokládala. Celkově to, že se semestr počítá na týdny, utíká rychle. Nejdřív jich je 13 a najednou jich zbývá 8, pak už jen 3 a šup! zkouškový je tu.
- nejhektičtější je jen to zkouškový. Zatím tedy podle mě. Průběžný testy mě nijak nestresujou. Dalo by se říct, že ani to zkouškový moc ne. Kromě zkoušky z matiky, ta mi dala zabrat.
- spoustu nových lidí. A ty já mám ráda. Objevila jsem nový kamarádky, který jsou tak fajn, že by mě nakonec mrzelo, kdybych odešla.
- a posledí bod: naučila jsem se i několik nových věcí. Čemuž jsem zpočátku vůbec nevěřila, protože ten systém je prostě špatnej. Celkově vysokoškolský systemý mi přijdou uhozený, ale bohužel s tím asi nic nenadělám. Těch věcí, co jsem se naučila, není moc, ale nějaký jsou. A to se počítá.
A poslední takový odstavec na dnešek jsou životní změny.
S přítelem jsme spolu oficiálně dva roky (za pár dní), neoficiálně už to je pár dní zpět. Je to fajn kluk (označení chlap mi pořád nějak nejde přes pusu), který mě má fakt rád. Toho si na něm cením úplně nejvíc. Chtěla bych s ním zkusit bydlet, akorát úplně nevím, jak to s těma dvěma vejškama půjde. Spíš to nepůjde, takže společný život nás dvou samotných musíme ještě na chvilku odložit.
Naučila jsem se trávit čas sama se sebou. To jsem před vysokou neuměla vůbec, a taky jsem díky tomu měla velký deprese. Ale překonala jsem se a dneska jsem o maličko někdo jinej. A moje nový já se mi zatím líbí.

Mějte se krásně,
Megg


