October 2017

hloubka.

27. october 2017 at 19:57 | Megg |  Diary
Ať už jsem kde jsem, tak mi neustále naskakuje myšlenka na dovolenou. Zdají se mi o ní i sny. Poslední dobou mám pocit, že se mi tady nelíbí, v tomhle čase a v tom všem, co se kolem mě děje. Jak kdyby někdo vytrhal dvacet stránek mého života a teď najednou je tu hrozný zmatek. Sama od sebe nemám chuť cokoliv dělat. Nejsem schopná donutit se jít učit, nechodím cvičit, jím nezdravě a nepravidelně. Jediný, co dělám je, že koukám na facebook a instagram každý 2 minuty. Otázky k maturitě jsem ještě ani neviděla, přitom by mě to mělo nutit. Ale ono ne. Přijdu ze školy a jdu si lehnout. Jsem unavená ze všech a ze všeho.
Jsem unavená z lidí kolem sebe. Tím nemám na mysli rodinu, ale hlavně kamarády. Stačil jeden den a já jsem se na ně začala koukat z jinýho úhlu pohledu. Zklamali mě. Prostě už se k nim neumím chovat tak jako předtím. Je smutný, že si i nejlepší přátelé dokážou udělat vlastní obrázek. A můžete se snažit jak chcete, a stejně vám nevěří. A možná proto jsem změnila úhel. Protože tihle přátelé přece nejsou praví, když se ani nesnaží vám věřit. Nikdo z nich vám nepřeje štěstí, který přožíváte. Nepřejou vám lásku, kterou jste dlouho hledali (a potom tajili, protože jste věděli, jak to dopadne). Myslela jsem si, že člověk, kterýmu jsem tak moc pomohla, když přišel o tu nejbližší osobu v životě, mě jen tak nezavrhne. Že se mě vždy bude snažit pochopit. Ale hlavně, že mě nikdy neodkopne jak špinavou handru. Samozřejmě, že to takhle nikdo nevidí. Bavíme se, vtipkujeme a zdá se to být dobré. Ale uvnitř mě to dobré není a už ani asi nebude. Jak se zachovat k člověku, který o vás je schopný říct, že jste sobečtí? I když jste schopní se rozkrájet pro ostatní. Děláte všechno pro to, aby byli ostatní spokojení. Prostě nežijete 100% jen svůj život. A stejně se najde někdo, kdo z vás udělá padoucha jen proto, že jste se zamilovali. Tohle celý mě zamrzelo tak moc, že mě to srazilo 'na kolena'. Opravdu nikdy jsem nebyla takhle psychicky na dně. Ani při těch dvou hrozných rozchodech. Tohle to předčilo o dvěstě procent.
Už jste se někdy báli chodit spát jen proto, aby se vám nemohly zdát ty hrozný sny? Už jste tak moc nechtěli jít do školy, protože tam zase budou ty lidi, kteří žijou né dva životy, ale rovnou čtyři? Už se vám někdy stalo, že jste se rozbrečeli jen proto, že máte pocit, že jste tady na všechno sami? Poslední dobou jsem tohle všechno prožívala. Úplně jsem otočila všechny názory, který jsem vždycky měla. Zapomněla jsem na všechny a začala jsem žít sama pro sebe. A 'ejhle' jsem sama. "Kamarádi" se ke mně otočili zády, bez důvodu.
Co z toho plyne? Spoléhejte se vždycky jen na sebe. Nikdo ve vašem životě není napořád. Dokonce ani 'láska na celý život'. Některý konce prostě nejsou šťastný. Prostě ne.

quotes, life, and motivation image

I na celém depresivně smutném příběhu je ale pozitivum. A to, že mě to naučilo koukat se na svět střízlivýma očima. Naučilo mě to začít se chovat tak, jak si to život žádá. Ono totiž 18 let přece není ukazetel dospělosti. Já sama jsem byla donedávna malá holka. A ne, nestydím se za to. U nás doma, mezi svýma, si jako malá holka budu připadat pokaždý. Tady je to totiž ta pravá láska. Ať si říká kdo chce co chce.

heart, love, and black image

S láskou, mírem a pozitvní myslí

Megg

já v deseti úhlech pohledu

25. october 2017 at 23:29 | Megg |  Diary
Přátelská
Podle mnoha lidí kolem sebe vím, že mě berou jako velmi přátelskou osobnost. Ráda se vybavuji s lidmi. Jsem ráda ve společnosti komunikativncích lidí a ráda sdílím svůj život. Myslím si, že jsem schopná si povídat s kýmkoliv na jakékoliv téma.
Díky téhle vlasnosti jsem ochotná pomáhat lidem kolem mě. Podávám pomocnou ruku. Je jedno, jestli se spálím, protože ne vždycky to dopadá podle toho jak já chci, prostě mám jen potřebu pomáhat.
flowers, art, and drawing image

Empatická
Lidí, co se umí vcítit do pocitů druhých, je málo. Doufám, že já o sobě můžu říct, že jsem jedním z nich. Asi to neplatí úplně ve všech případech. Tak daleko jsem se ještě nevypracovala. Ale být na stejné vlně s tím druhým a vidět věci jeho očima je velký dar. Mohla bych to přejít a myslet si svoje, ale řešit problémy je asi moje hobby.
Podle jedné mé kamarádky bych měla jít studovat psychologii, protože té jsem v poslední době pomáhala nejvíce jak podpora a opora v pokračování toho celého koloběhu jménem život. Neříkám, že jsem o studiu psychologie nepřemýšlela.. ale to už je zase z jiného soudku.


aesthetic, art, and drawing image
Romantická
Popravdě neznám moc holek nebo žen, které by netoužily po té klasické romantické večeři/procházce. Každá z nás by si to měla zažít. Je to relax a hlavně důkaz našeho milého, že nás má fakt rád. Já bych mohla chodit na romantický procházky pořád, ale samozřejmě na to musí být dva. Partnera mám, ale hold na to máme každý svůj názor.
Ale být romantická má hrozně moc výhod. Jsem schopná psát romantický, zamilovaný příběhy plný lásky pořád dokola. Miluju před spaním přemýšlet o těch společných romantických chvilkách, které nám nepřijdou ničím vyjímečné. Ale co si budem.. tyhle společné chviličky jsou jednou z těch nejcennějších věcí v lásce.

Upovídaná
Teď se k tomu musím přiznat. Jsem tak moc ukecaná, že mi rodiče a někdy i kamarádi říkaj ať už jsem sticha. Ale já za to fakt nemůžu. Miluju produkovat svoje myšlenky na svět. Miluju mluvit, mluvit a mluvit. Je to komunikační projev. Radši si budu 5 hodin povídat než abych si stejný čas jen psala na facebooku. I když ne vždycky se to tak dá udělat. Ale mobilní telefony stejně máme všichni, takže ono..zavolat tomu druhému není zase tak složité.
Navíc já mám svoji teorii, že mám na den předepsanou kapacitu slov, který musím říct. A když se tak nestane, tak se to musí dohnat, to je jasné. :D
Mluvím pořád, o čemkoliv. Klidně i jedno a to samé dokola. Hlavní je, že mluvím.

Citlivka
Taková typická někdy až hyterická ženská, dalo by se říct. Prostě někdy si něco vezmu moc osobně. Ale nikdo mi to nemůže vyčítat, protože jsem to prostě já. Prostě když chci být hysterka, tak jsem hysterka. Když chci brečet, tak brečím - ať si říká kdo chce co chce. Když se potřebuju vykřičet, tak to prostě udělám - následně se omlouvám za svůj výstup. Ale tohle všechno je potřeba. Nikdy nebudu ta, co bude něco dusit v sobě jen proto, abych neudělala nějakou scénu. Je to o pocitech a já ty svoje prostě poslechnu, protože jsem poslušná, to se rozumí. :D