Jelikož mám prázdniny, vydala jsem se do Prahy ze ségrou. Očekávaly jsme nádherné slunečné jarní dny, plné pozitivní energie a úsměvů. Ne, že by to nakonec byla taková katastrofa, ale na druhou stranu nesplnily se ani naše očekávání.

V Praze jsem přivítala nový měsíc. Nic přelomového. Jen - uvědomila jsem si, že čas opravdu letí a není nikdo, kdo by ho dokázal zastavit. Od odjezdu mé holandské lásky už je to skoro dva týdny. Komunikace samozořejmě upadá, což znamená, že přelomová láska z toho asi taky nebude. Na zklamání není čas - protože není čas, ztrácet čas.
Udělala jsem několik věcí do školy, které jsem měla dodělat už minulý týden. Ale přece se z té školy nezblízním. Podle mě nikdy nic nehoří tak moc, abychom se za tím museli tolik honit a stresovat se.
U mojí ségry jsem přemýšlela o lásce k sobě samé a životu i díky jedné knížce (TOVÁRNA NA SNY - Anie Songe), do které jsem se okamžitě zamilovala, protože přístup té slečny k životu a názory na svět a lásku - TOP!
Poté jsem začala přemýšlet více.

xoxo - Megg



A o čem přemýšlíš?