Znáte to? Ten den nebo hodinu, kdy začnete přemýšlet o svém životě? A najednou zjistíte, že nežijete ten happy life, jak jste si celou dobu mysleli? Pokud ne, buďte rádi. Pokud ano, tak jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Vypadá to asi následovně. Začnu přemýšlet, kolik lidí mě má ve skutečnosti rádo. A je tady první signál toho, že nežiju happy life, spíš naopak. Ale přecházím to s tím, že aspoň zase ten trošek lidí, co má má rádo, mě má rádo upřímně. Pak si uvědomím, že jsem vlastně hrozně sama, protože ti přátelé, kteří jsou opravdoví, jsou daleko, takže moc času s nimi netrávím. Jdeme dál, přece máme sociální sítě! Pak zjistím, že nemám moji drahou polovičku, které bych se mohla vybrečet na rameno vždycky, kdy by mě to napadlo. Dobře, říkám si, tohle nebude určitě trvat věčně. No, a pak to přijde. Všichni kolem vás jsou jen pod záští přetvářky, nikdo vás vlastně nemá rád, jen každému lezete na nervy a vlastně by všichni byli radši, kdybyste neexistovali. Čím dýl se neozvete, tím líp.
A pak si uvědomíte tohle: "Jsem sám/sama.'

Jenže to ve skutečnosti není pravda, protože vždycky je kolem vás někdo, kdo vás má opravdu rád, kdo s vámi opravdu ze srdce rád tráví svůj čas. Vyplývá z toho to, že vlastně to není tak hrozný, i když by to samozřejmě mohlo být lepší.
U mě by nebylo nic divného, kdyby mě lidi kolem mě měli plný zuby, protože každého akorát zasypávám informacemi, které jsou pro jejich život nepodstatné (a pro můj třeba taky). Jenže já jsem si zvykla mluvit o všem, co mi běží hlavou. Zvykla jsem dávat najevo svoje city, začala jsem se svěřovat, začala jsem nahlas řešit svoje problémy. Jasně, já vím, každý má problémy. Jenže já nedokážu mlčet. Nedokážu v sobě dusit něco, co mi vadí, co potřebuju vyřešit.
Já nevím, jestli je to dobře nebo ne. Možná někdy jo, někdy ne. Jen jsem se ještě nenaučila, jak to od sebe rozeznám. Protože když něco řeším, řeším to celé. Ne po částech.
Doufám, že vy se necítíte sami a pokud ano, tak doufám, že ne moc často. Snažím se být optimistická většinu svého života, proto nikdy nejdu spát s brekem. Protože ráno po noci s brekem bývá dost těžké a náročné. Takové nechutné. Je lepší všechno vyřešit v jeden den a jít spát v klidu. bez problémů. Protože ráno se probouzíte s 'čistým štítem'. Máte nové šance něco změnit, něco dokázat nebo zlepšit.
Ponaučení z toho je: choď spát s čistou hlavou a s čistou hlavou se probudíš.
Love,
xoxo - Megg



join the new social <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casino</a> guide