March 2017

černá chvilka.

16. march 2017 at 22:40 | Megg
Znáte to? Ten den nebo hodinu, kdy začnete přemýšlet o svém životě? A najednou zjistíte, že nežijete ten happy life, jak jste si celou dobu mysleli? Pokud ne, buďte rádi. Pokud ano, tak jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Vypadá to asi následovně. Začnu přemýšlet, kolik lidí mě má ve skutečnosti rádo. A je tady první signál toho, že nežiju happy life, spíš naopak. Ale přecházím to s tím, že aspoň zase ten trošek lidí, co má má rádo, mě má rádo upřímně. Pak si uvědomím, že jsem vlastně hrozně sama, protože ti přátelé, kteří jsou opravdoví, jsou daleko, takže moc času s nimi netrávím. Jdeme dál, přece máme sociální sítě! Pak zjistím, že nemám moji drahou polovičku, které bych se mohla vybrečet na rameno vždycky, kdy by mě to napadlo. Dobře, říkám si, tohle nebude určitě trvat věčně. No, a pak to přijde. Všichni kolem vás jsou jen pod záští přetvářky, nikdo vás vlastně nemá rád, jen každému lezete na nervy a vlastně by všichni byli radši, kdybyste neexistovali. Čím dýl se neozvete, tím líp.
A pak si uvědomíte tohle: "Jsem sám/sama.'
Jenže to ve skutečnosti není pravda, protože vždycky je kolem vás někdo, kdo vás má opravdu rád, kdo s vámi opravdu ze srdce rád tráví svůj čas. Vyplývá z toho to, že vlastně to není tak hrozný, i když by to samozřejmě mohlo být lepší.
U mě by nebylo nic divného, kdyby mě lidi kolem mě měli plný zuby, protože každého akorát zasypávám informacemi, které jsou pro jejich život nepodstatné (a pro můj třeba taky). Jenže já jsem si zvykla mluvit o všem, co mi běží hlavou. Zvykla jsem dávat najevo svoje city, začala jsem se svěřovat, začala jsem nahlas řešit svoje problémy. Jasně, já vím, každý má problémy. Jenže já nedokážu mlčet. Nedokážu v sobě dusit něco, co mi vadí, co potřebuju vyřešit.
Já nevím, jestli je to dobře nebo ne. Možná někdy jo, někdy ne. Jen jsem se ještě nenaučila, jak to od sebe rozeznám. Protože když něco řeším, řeším to celé. Ne po částech.
Doufám, že vy se necítíte sami a pokud ano, tak doufám, že ne moc často. Snažím se být optimistická většinu svého života, proto nikdy nejdu spát s brekem. Protože ráno po noci s brekem bývá dost těžké a náročné. Takové nechutné. Je lepší všechno vyřešit v jeden den a jít spát v klidu. bez problémů. Protože ráno se probouzíte s 'čistým štítem'. Máte nové šance něco změnit, něco dokázat nebo zlepšit.
Ponaučení z toho je: choď spát s čistou hlavou a s čistou hlavou se probudíš.

Love,
xoxo - Megg

dreams.

3. march 2017 at 12:11 | Megg |  Diary
Teď jsem koukala na můj archiv článků. A řeknu jediné: Haha! Ne, dobře, tak úplně do smíchu mi nebylo. Spíš se usmívám nad tím, co jsem psala. A hlavně, že jsem za minulý rok napsala 4 články. Jako fakt? Jo, jako fakt!
Za minulý rok tam jsou 4 články, které se stejně všechny týkají mýho bývalýho, o kterém jsem psala, že ho nikdo nenahradí a že nikdo nebude lepší než byl on, a bla bla bla bla.. Neříkám, že jsem se nepobavila.
Moje názory na vztah se asi změnily a netrvalo to ani nijak dlouho. Stačilo potkat Holanďana, který ukradl ten poslední a nejposlednější kousek mého srdce, které bylo netknuté. (Tahle věta mi zní fakt dobře!). Bývalý šel na nějakou další kolej, která (už) někde skončila. Neříkám, že jsem zapomněla a neříkám, že se mi o něm občas nezdá - ale tak to by taky bylo divné. Ale mnohem divnější je, když se vám ve snu sejdou oba. Díkybohu, že to je jen sen.
Holanďan mi sice ukradl ty poslední kousky srdce, což ale neznamená, že bych teď žádné neměla. Podle mě mi to jen prospělo a moje láska (všeobecná) se začala znovuzrozovat. Jsem moc ráda, že ty poslední kousky mého srdce má někdo, kdo mě fakt miloval (minulý čas - je z Holandska. Jak dlouho by nám to asi vydrželo?) a vím to, že mě miloval. A i kdyby ne - já jsem změnila pohled na svět (lásku) a jsem volná. A největší štěstí na tom všem je, že on dostal ty nejlepší kousky srdce, které jsem měla. Zaslouží si je? To si sice nejsem tak úplně jistá, ale už to tak prostě je a já to nezměním. Stejně bych to neměnila - vyhovuje mi to.
Na druhou stranu - s kámošema ze školy plánujeme, jak poletíme do Holandska v létě. Já jsem pro. Holandsko je boží (nejen proto, že tam je on). Líbí se mi. Země je plochá. Lidi jsou na jiné úrovni - jako na hodně jiné, na dost jiné. Ale stejně je tam něco, co mě tam láká - že by on? Ne. Nejen on.
(Amsterdam - to je 'heart issue'; weheartit.com)
Taky jsem se rozhodla, že první polovinu prázdnin budu makat a druhou polovinu chci cestovat. Je veliká škoda, že bez peněz to nejde. Protože to bych tady celý rok nebyla. Miluju cestování a miluju poznávat nové věci a lidi - i když jsem i stydlín docela. Ale ten pocit třeba na letišti, pak v letadle - a najednou jste v cizí zemi. Nic neznáte. Nikoho neznáte. Neumíte jejich řeč. Ale ten adrenalin je boží, nebo ne? Samozřejmě se tohle tak úplně netýká rodinných dovolených, protože to je myslím trošku jinde než cestování na vlastní pěst, jen s několika poznámkami a nastudovanými místy z googlu a wikipedie, se staženou aplikací s hromadnou dopravou, která funguje offline - protože nechcete platit data v zahraničí, s google překladačem a to je vše.
(cítím z toho ten pocit v letadle; weheartit.com)
Umím si představit žít jako profi cestovatel. Ale být úplně zazobaná taky nechci - protože to nezažijete ten pravý život tam, kde jste. Je rozdíl bydlet v malém bytečku někde dál od centra, a nebo bydlet v pětihvězdičkovém hotelovém pokoji s výhledem na místní atraktivity.
Ajejeeje, dala jsem se na uvažování.
xoxo - Megg

spring break.

2. march 2017 at 20:59 | Megg |  Diary
Jelikož mám prázdniny, vydala jsem se do Prahy ze ségrou. Očekávaly jsme nádherné slunečné jarní dny, plné pozitivní energie a úsměvů. Ne, že by to nakonec byla taková katastrofa, ale na druhou stranu nesplnily se ani naše očekávání.

V Praze jsem přivítala nový měsíc. Nic přelomového. Jen - uvědomila jsem si, že čas opravdu letí a není nikdo, kdo by ho dokázal zastavit. Od odjezdu mé holandské lásky už je to skoro dva týdny. Komunikace samozořejmě upadá, což znamená, že přelomová láska z toho asi taky nebude. Na zklamání není čas - protože není čas, ztrácet čas.
Udělala jsem několik věcí do školy, které jsem měla dodělat už minulý týden. Ale přece se z té školy nezblízním. Podle mě nikdy nic nehoří tak moc, abychom se za tím museli tolik honit a stresovat se.
U mojí ségry jsem přemýšlela o lásce k sobě samé a životu i díky jedné knížce (TOVÁRNA NA SNY - Anie Songe), do které jsem se okamžitě zamilovala, protože přístup té slečny k životu a názory na svět a lásku - TOP!
Poté jsem začala přemýšlet více.
xoxo - Megg