July 2016

Bez nápadu...

10. july 2016 at 22:47 | Megg
Už opravdu dlouhou dobu se snažím přijít na téma, událost nebo člověka, o kterém bych chtěla začít psát. Nevím, čím to je, ale nemám žádné nové nápady. Moc tomu nerozumím, protože nové a nové události se dějí pořád. Poznávám nové a nové lidi a témat je na světě nespočet.
Dokonce ani dvouhodinové procházky pro inspiraci nepomáhájí. Ani poslech vážné ani moderní hudby.
Vždycky během dne si řeknu, že začnu psát fakt super příběh. Pomalu si ho v hlavě vymýšlím, pak jenom čekám na moment, kdy to všechno budu moct hodit do notebooku, ale jakmile si sednu a zapnu Word, tak skončím tím, že mám napsaný třeba nadpis a moje jméno, jako autor. Možná, že napíšu pár řádků, ale ty nakonec stejně smažu, protože mi to nepřijde dost dobrý.
Nechápu. Navštívila jsem tolik míst, zažila jsem takových věcí, mám bohatou fantazii, ale nic kloudnýho, co by se dalo napsat.. Dost mě to ničí a deptá, protože já jsem od malička psala nějaké příběhy.
Pamatuju si, jak jsem ve školní družině psala "krátkoknihy". Na přeložený papír jsem si vymyslela příběh o zvířátkách a na konec jsem namalovala všechny postavy z děje. Potom jsem začala psát do Wordu na to samé téma. Moje první povídka se jmenovala 'O žížale Žofce'. Dokonce vím, že tam byla postava šneka, který se jmenoval Gustav. Achjo.
Čím jsem byla starší, tím více příběhů jsem psala. A už to bylo na téma lásky. Všechny příběhy si byly podobné, ale alespoň v něčem se odlišovaly. Vím o pracích, na kterých mi do dneška záleží a čtu si je, když na ně v počítači narazím.
Je pravda, že o lásce je toho mnoho. Nechci psát o tématu, na které jsem toho tolik napsala. Nikdy jsem nic nedokončila. Paradox je, že u některých prací mám začátek i hlavní zápletky, ale nemám konec. U jiných mě začátek totálně nebaví, ale závěr celého díla je top.
Zkoušela jsem je kolikrát nějak spojit dohromady a z těch všech děl a prací udělat jenom jednu, která bude stát za to. Ale zjistila jsem, že takhle to nefunguje. Každý příběh má jiný charakter a jiné pocity. Nelze spojit dvě věci, které se sebou nesouvisí.
Vím o příběhu, který je tak dojemný, že když jsem si to po sobě četla, tak jsem brečela jako malá holka. Takže není problém v rozmanitosti témat ani ve stylu psaní. Problémem jsou nápady, které dlouhou dobu nemám.
A nakonec tím nejhorším na tom je, že moje milované dopisy, které jsem psala stejně jako příběhy, už mi taky nejdou. Nejsem schopná vymyslet dopis, ať je adresátem kdokoliv. Ale když se zaměřím na zamilovné dopisy, tak ani tomu, koho mám tak moc ráda, nejsem schopná napsat několik řádků, které by vyjadřovaly moje city nebo poznatky..
Asi mám psací krizi.
Dost se mě to dotýká, protože tohle je činnost, která mi vždycky šla sama od sebe.
Doufám, že mě to nepřestane bavit přes to dlouhé čekání.
Těším se na den, kdy napíšu 50 stran něčeho fakt suprovýho.
Zdroj: weheartit.com