When you love:* (*story*)

14. august 2013 at 12:12 | Megginkaa
Ranní probuzení s bolestí hlavy a se Stef skoro pod postelí.
Probudila jsem se něco po jedenáctý a pořádně mě bolela hlava. Pak jsem si vzpomněla, že se mnou šla Stef, ale na posteli nebyla. Nakoukla jsem přes okraj a uviděla jsem ji, jak leží schoulená na kousíčku deky a pod hlavou má polštářek, který mi dala k Vánocům před dvěma roky.
"Au! Bože mě asi upadne hlava!" řekla jsme si pro sebe polohlasně. Stef se na zemi trošku zachrula, otočila se na zemi a spala dál. Mě to přes ukrutnou bolest hlavy nešlo. Musela jsem prostě vstát. Koukla jsem na sebe do zrcadla, který mi viselo v pokoji na zdi. "O bože!" prohlásila jsem, když jsem se uviděla. V životě jsem nevypadala tak zřízeně, unaveně, rozmazaně a zároveň šťastně. Vzpomněla jsem si na Daniela. Přešla jsem můj odraz v zrcadle a vydala jsem se do kuchyně, kde seděla mamka s Lukasem a malou Abby.
"Dobrý ráno," přivítala jsem se s nima a okamžitě jsem nakoukla do ledničky, abych našla něco dobrýho k jídlu.
"No, ahoj. V kolik jste se vrátili? Já jsem na vás čekala tak do půl třetí a vy nikde!" prohlásila mamka. Podívala jsem se na ni a mile jsem se na ni usmála.
"No, myslím tak kolem čtvrtý. To jsi nemusela mami." Oznámila jsem mamce a ta na mě vykulila oči.
"Proč tak pozdě. To byl rámus, tam od vás. Se divím, že na vás někdo nezavolal policajty!" Přidal se do hovoru Lukas.
"Já nevím proč. Prostě jsem končili, no. Stef nahoře ještě spí. Co si mám vzít k jídlu?" zeptala jsem se, když jsem zjistila, že u nás v ledničce nic není, ikdyž byla tak plná, že nebylo na nic vidět.
"Já vám připravím snídani, běž za Stef." Ujistila mě mamka.
"Díky."
Vyběhla jsem po schodech a pomalu jsem vešla do pokoje. Stef seděla na zemi vedle postele, bledá jako stěna a nevypadala vůbec OKEY.
"Ty vole, je ti dobře?" zeptala jsem se, ikdyž otázka byla zbytečná.
"Ne. Mám hlad. Bolí mě hlava. Plave mi žaludek. Mám žízeň, jsem vyschlá jako Sahara." Oznámila celej její problém.
"Jo, jídlo máme dole. I pití. Bež kdyžtak do koupelny." Odpověděla jsem ji. Vypadala fakt krutě.
Když se trošku vzpamatovala studenou vodou, už vypdala líp. Mnohem. Dala jsem si sprchu, smyla jsem ze sebe všechn ten kouř, vyčistila jsem si zuby, trošku jsem zkurtulnila obličej...tak jsem vypadala celkem normálně. Ještě, že jsme nezůstali u Daniela. Pak všechno po mně zvopakovala Stef.
"Už je ti dobře?" zeptala jsem se, když vykoukla z koupelny zabalená v ručníku a na hlavě s turbanem, ten jsem měla na hlavě taky.
"Jo, už jo. Díky." Provinile se na mě usmála.
"Ježiši, nemáš zač. Možná, že kdybych tam byla pořád, tak nevypadáme tak zřízeně." Prohlásila jsem a doufala, že ji do dojde, že jsem tam nebyla.
"Ty jsi tam nebyla, pořád? A kde jsi byla?" zeptala se mě. Měla fakt super výpadek.
"S Danielem. Jsem zadaná. Byli jsme se projít na pláž a pak jsme se vrátili. Bylo to dokonalý." Oznámila jsem ji. Ona na mě vykulila oči.
"Bylo něco?" zeptala se a chtěla vědět detaily.
Všechno jsem ji vysypala do poslední drobnosti. Koukala pořád jako vyvoraná, prořád se nemohla smířit s tím, že jsem tam nebyla celou dobu. Jediný, co si pamatovala aspoň trošku, bylo to, že se dala dohromady s Markusem. Taky by byla neskutečná ostuda, kdyby to zapomněla.

"Holky, kam vyrážíte dneska?" zeptala se mamka kolem jedný, když jsme odnášely talíře od oběda.
"No, za chvilku jdeme vedle za Danem a pomůžem jim to tam trošku uklidit. A pak možná do města, na pláž nebo na nákupy." Oznámila jsem ji můj plán na dnešní den. Jenom na to kývla a odešla z kuchyně. Já jsem se Stef narovnal nádobí do myčky a pak jsme se vydaly ke mně do pokoje, abychom se zkulturnily.
"Bože, myslíš, že tam bude Markus?" zeptala se mě Stef, když se posadila na mojí postel a já jsem začala hrabat ve skříni, co si vezmu na sebe.
"To je jasný, že tam bude. Určitě tam spal. Proč?" Koukla jsem na ni přes rameno a pak jsem se dál věnovala oblečení.
"Nevím. Jenom mě to tak napdalo." odpověděla mi na to Stef. Pak už jsem se o to nezajímala. Našla jsem si kraťasy a k tomu tílko s knírkem a nápisem "MUSTACHE". Stef se s oblíkáním tak nepiplala a vzala si první, co jí přišlo pod ruku. Kraťasy a idndiánské tičko.
"Takže vyrážíme?" zeptala jsem se, když jsme obě vylezly z koupelny.
"Jasný! Jdem!" řekla uznala Stef a vydala se ke dveřím.

Zazvonila jsem na dveře u sousedů a čekala jsem, až někdo vyjde ven. Čekaly jsme fakt dlouho, už jsem si myslela, že tam nikdo není, ale pak se otevřely dveře a já jsem uviděla tu nejkrásnější tvář. Daniel.
"Ahoj holky," pozdravil nás. Stef mu jenom pokývla a já jsem k němu přišla a dala jsem mu pusu.
"Takže, kdo je tady všechno?" zeptala se Stef, aby se ujistila, že tam je Markus.
"Zůstali tady všichni z těch, co jste se s nima včera seznámily." Oznámil nám Daniel. Usnámala jsem se, protože ty lidi, co jsem se s nima seznámila, jsem začala mít ráda už včera. Daniel nás dovedl dovnitř. Nic se nezměnilo. Vypadalo to pořád jako kdyby tam bouchla bomba.
"To je bordel!" řekla potichu Stef, abych ji slyšela jenom já.
"Jo, já vím." odpověděla jsem ji na to.
Přivítala jsem se s nima, ale Markus tam nebyl. To i Stef přišlo divný, takže byla celá nesvá. Když jsem se na to podívala z jinýho pohledu, tak tam zase takovej bordel nebyl.
"Tak jdem na to, ne?!" zeptal se najednou Daniel.
"Jasně!" zaznělo sborově.
Dali jsme se všichni do úklidu. Po asi 10 minutách přišel i Markus. Pokývla jsem mu na pozdrav. Schválně jsem zahlížela, jak se přivítá se Stef. Přišel k ní a políbil jí. ANO!
"JO! Super!" řekla jsem si potichu pro sebe.
"Cože?" ozvalo se vedle mě. Byl tam Daniel.
"Ale nic," usmála jsem se.
"Takže, jak se ti spalo?" zeptal se mě Dan, když jsem zrovna odnášela špinavé skleničky po pivu a drinkách.
"Jo šlo to. Ráno jsem málem umřela na bolest hlavy, ale jinak to šlo." Odpověděla jsem a při té vzpomínce, jak jsem viděla sedět Stef, jsem se musela usmát.
"Aha. No, mě taky nebylo úplně nejlíp." Přiznal se Daniel. Ještě chvíli po tom jsme si povídali a pak jsme se vypařili na zahradu a vyprávěli jsme si historky z dětství apod.
"...pak jsem se schvoval do skříně, a když tam pak segra přišla, tak jsem na ní vyběhnul a zaječel jsem. Měla jsi vidět její vystrašenej obličej. Vzpamatovávala se ještě dvě hodiny po tom." Vyprávěl Daniel. Musela jsem se tomu smát. Fakt že jo. Nejvíc divný mi ale bylo, že když vyprávěl, tak se nikdy nezmínil o mamce.
"Hele, nechci se tě nějak dotknout nebo něco, ale co se stalo s tvojí mamkou? Vůbec o ní nemluvíš." zeptala jsem se nesměle. Bála jsem se toho, že se naštve, nebo prostě mě přestane mít rád.
"Nikdy o ní nemluvím. Moje mamka umřela na rakovinu, před deseti lety." Když mluvil, koukal někam pryč. Vůbec se nepodíval na mě. Dotklo se ho to. A to jsem nechtěla. Chytila jsem ho za ruku a přisunula jsem se na tý lavičce blíž k němu.
"Omlouvám se." Pošeptala jsem mu do ucha. Překvapeně se na mě podíval.
"A za co?" zeptal se a koukal mi do očí.
"Nechtěla jsem se ptát takhle na rovinu." Vysvětlila jsem mojí omluvu. Usmál se na mě.
"To je v pohodě. Čekal jsem, že se zeptáš. Byl jsem na to připravenej." oznámil mi. Oddychla jsem si. Moc.
Seděli jsme tam ještě chvíli. Jenom tak, beze slov. Pak se ke mně otočil a políbil mě. Jeho rty chutnaly tak sladce. Líbali jsme se, dlouho. Jeho ruka zajela pod tílko, ale hladil mě jenom po zádech. Bylo to skvělý.
"Dane?" zeptala jsem se.
"Ano, Leilo?" Podíval se na mě.
"Nechci, aby náš vztah byl jenom nějakej úlet. Chci lásku, opravdovou." Řekla jsem tiše.
"Vždyť to já taky. Chci s tebou být, pořád!" Abychom jsme ukončili tenhle rozhovor, políbila jsem ho. Museli jsme se vrátit zpátky.
Tam jsme se domluvili, že pak půjdem na pláž a do města. Se Stef jsem se odebrala zpátky k nám, abychom si mohly vyprávět naše zamilované žvásty.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement