Já vím...

18. may 2013 at 12:56 | Megginkaa |  Diary
Ahoj, já vím...dlouhou dobu jsem nic nenapsala, ale mám pro to své vysvětlení.
Teďka je můj život úplně vzhůru nohama a já už fakt nevím, co bych měla dělat. Těch pár zjištění, který se ke mně donesly musim rozdejchávat ještě teď! :)

Všechno to začalo tím, že jsem zjisitla, že můj Kuba je nemocnej. Nikdy mi o tom nic neřekl a radši to zamlčoval. Asi věděl proč. Nechtěl mi ublížit, tím, co mu je, takže mlčel...ale to bych nebyla já, abych si to nezjistila sama. Začala jsem pátrat..možná, že kdybych to nechala být, tak bych pak nebrečela tři dny v kuse. Všichni kromě mě věděli, co mu je...jenom já jsem byla ta "husička", co si myslí, že je všechno OK. Ale já jsem to tak nemohla nechat, takže moje pátraní začalo. I moje nejlepší kamarádka to věděla. Když jsem se Kuby ptala, co mu je...odpověděl mi, že se mám zeptat Hann - nejlepší kamarádka. Sice po dlouhým dohadování, ale napsala mi to...Začala jsem brečet jak želva...musela jsem to nějak zpracovat. Nenapdalo mě, že bych začala hledat, co to může znamenat, ta nemoc. (Má/Měl hodně velikej problém s plícema - pořádně nevím, jestli je ještě nemocnej a nebo ne. Když jsem se ho naposledy ptala, odpověděl, že už to tak není, takže netušim!) Hnedka druhej den, ve škole, jsme byli na PC. Začala jsem poslouchat písničky..a v tu chvíli mě napadlo, že se podívám, co to může znamenat. Otevřela jsem si nějakou stránku s nemocema a hledala jsem to. Našla jsem, co jsem chtěla, ale i to, co jsem nechtěla. Zase jsem začala brečet...klidně z tý nemoci může být i rakovina plic. Divila jsem se, že to Kuba bere tak pozitivně..já tohle zjistit, tak se uzavřu do sebe a budu mluvit jenom s tím, koho mám nejradši. Ale on ne, nedával na sobě znát, že by mu něc bylo...Ale asi už je to v pohodě...Takže tohle byl první problém.
Další bylo to, když jsem musela k doktorce já. Problémy se srdcem...z toho jsem se ještě nevzpamatovala. Asi to není nic vážného, ale mě děsí už jenom ty sny, které se mi o tom zdály. Dvakrát jsem byla u doktorky jenom na vyšetření, takový malý...a už mi dokonce přišla pozvánka do nemocnice...Vůbec se nebojím, jenom jsem ze strachu nemohla usnout! :)
Další problém byl ve škole...Ukrutně zakázaný je, že si nemůžem dát ani pusu, protože je to porušování školních pravidel. Ale, když se podívám na ty pravidla, není tam nic o tom, že je zakázáno dávat si pusu. :D achjo...Nojo, jenže nás viděl jeden učitel, kterej je na tohle jak sup, hnedka si se mnou chtěl promluvit...a já jsem mohla dostat 2 z chování...což si já nemůžu dovolit. Okey, musela jsem ho o to požádat, aby byl sticha a neříkal o tom nikomu...Teď momentálně jsem v podmínce!
Další záhada byla to, když jsem koukala na hokej. Ano, já jsem obrovská hokejová fanynka...Koukám na hokej už od mala..a miluju tenhle sport...Fandila jsem Čechům, jak nejvíc to šlo...a když nevyhráli se Švýracama..a nepostoupili do finále..brečela jsem...Takový slzy mi tekly po tvářích...Teďka je to celkem k smíchu, ale já to prožívala...Hokejem žiju, skoro!
A poslední mega ŠOK, jakej mám od včera. Že má Kuba nejvíc debilního tátu, to jsem věděla, ale že až takhle...hmmm :) On klidně pošle svýho syna do HK do nějakýho "ústavu" na převýchovu nebo co...To by ještě šlo...budu za ním jezdit ty dva měsíce..ale to, co mi k tomu řekl...jsem obrečela (zase). Řekl mi, že moc nevěří tomu, že když tady ty dva měsíce nebude, tak že já neudělám nějakou kravinu. (Tím myslel, jakože bych ho podvedla např.!) Ale já ho neopustím a to jsem mu taky řekla...do očí...:) Dneska má narozeniny, jdu za ním...tak doufám, že to bude všechno OKEY! ;)
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement