part $ 6 $

23. march 2013 at 14:14 | Megginkaa
"Co se děje zlato?" přišla se mě zeptat mamka, když jsem se ze školy vrátila domů a okamžitě jsem šla do pokoje.
"Nic," odpověděla jsem a otřela jsem si slzy z očí.
"Tak kdyby nic, tak nebrečíš! Takže kdo za to může?" začala mě vyslýchat.
"No, Michael. Protože já ho miluju už celej jeden rok a nic, když konečně začnu milovat Davida, tak se dozvím, že mě Michael taky miluje a teďka je na mě naštvanej. Já nevím, co mám dělat." Řekla jsem mamce a zase mi stékala slza.
Na to mi mamka nic neřekla a soucitně se na mě podívala.
Seděla jsem na posteli s rozmazanýma očima, s dekou kolem sebe. S kapesníkama na stolku vedle postele a s zhouceným kamarádstvím.

"Máš návštěvu!" křikla na mě mamka. Okamžitě jsem sebou trhla a vyskočila jsem z postele. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a otřela jsem si rozmazanou řasenku. Vysmrkala jsem se a upravila jsem si tričko.
Ten, kdo vešel, toho jsem opravdu nečekala. Byl to David.
"Ahoj lásko," přivítal mě a dal mi pusu.
"A..ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se. Asi to neznělo moc mile, ale žádnou jinou otázku jsem neměla.
"Napsala mi Amy, že prej seš na to špatně. Musel jsem se za tebou přijít podívat. Mimochodem máš moc milou mamku." Odpověděl mi a bez ostychu se posadil na rozchrutou postel.
"Aha. A proč se mám špatně ti napsala?" Byla jsem zvědavá, nevěděla jsem jestli to Davidovi mám nebo nemám říct.
"Jo. Je mi jasný, že to pro tebe musí bejt těžký. Nechci, abys kvůli mě ztrácela kamarády, tak mě napadlo..." odmlčel se.

"Cože?! Co tě napadlo?" byla jsem na pokraji zhroucení. Už jsem fakt nevěděla, co mám dělat. Bylo mi jasný, co ho napadlo.
"No napadlo mě, že bys měla s Michaelem zase začít kamarádit, ale to nepůjde, pokud budeš mít mě. Takže..." nepokračoval.
Sesudnula jsem se po zdi a sedla jsem si na zem. Začala jsem zase brečet a hlavu jsem si schovala do dlaní. Neměla jsem ani sílu na něho být nějak zlá. Ani odvahu na něho začít křičet.
Přišel ke mně a objal mě. "Hele Carly, ale to neznamená, že nemůžeme být kamarádi."
"Jako děláš si srandu?! Tak ty se se mnou rozejdeš, ještě k tomu úplně nejvíc divným způsobem, a pak máme být kamarádi?!" Nemohla jsem tomu věřit. Jak ho taková blbost mohla vůbec napadnout?!
"No myslel jsem, že...."
"Víš, co?! Radši nemysli. Nedopadá to moc dobře. Ztratila jsem kamaráda, nejlepšího, pak se semnou rozejdeš místo toho, abys mi nějak pomohl. Co bude dál? Jaká rána ještě přijde?" Byla jsem fakt zoufalá.
"Tak promiň no. Myslel jsem to s tebou dobře. Chtěl jsem se s tebou ještě někdy vidět, protože tě mám rád." Naštvaně si sednul vedle mě.
"Fajn. Bavit se spolu můžem. Vidět se taky můžem, ale těď tě prosím, běž. Musim se nějak uklidnit." Řekla jsem mu. Chápal mě, takže se zvednul a na rozloučenou mi dal ještě pusu.

Pozdě večer jsem si vzala mobil a koukla jsem na fotky. Skoro všude jsem byla já a Michael, prostě jako pár, ale jako kamarádský pár. Ukončila jsem galerii a naklapa jsem Michaelo číslo, který jsem znala na zpaměť. Nevěděla jsem jestli mám nebo nemám dát "Call!". Nakonec jsem to zmáčkla.
Čekala jsem dlouhou dobu, než to zvednul.
"Ahoj Michaeli, tady Carly." pozdravila jsem, celkem mile.
"No ahoj, co se děje?" zeptal se, ale nebylo to jako, že by měl nějakou obavu, ale prostě ze slušnosti.
"Chtěla bych s tebou mluvit. Osobně. Hned teď. Mezi čtyřma očima." řekla jsem a doufala jsem, že odsouhlasí.
"Jasně. Tak ze deset minut na křižovatce?!" navrhl. Zdálo se mi, že mu to udělalo radost.
"Okey, budu tam!" típla jsem to a běžela jsem se oblíknout.

"Kam jako jdeš teďka?" zeptala se mě mamka z obýváku, když jsem si nazouvala boty.
"S Michaelem ven. Hnedka jsem zpátky." odpověděla jsem a zmizela jsem za dveřma.
Utíkala jsem ve světlech pouličních lamp na konec naší ulice. Doprovázel mě štěkot psů od sousedů a občas nějaký zamňoukání koček. Doběhla jsem na konec, byla jsem tam sama. Michael vžydcky chodil pozdě. Opřela jsem se o plot a zhluboka jsem se nadechla a nabírala jsem dech.
"Baf!" Michael vyskočil zpoza rohu a chytil mě do náručí.
Málem jsem chytla infarkt. Nejdřív jsem nic neříkala a pak jsem se začala smát. Zase mě postavil zpátky na zem.
"Jako, uff, málem jsem umřela." řekla jsem, když jsem se dosmála.
"To byl účel, ale ne to, abys umřela, ale aby ses lekla." usmál se na mě a já jsem se vrátila zase zpátky do dobrý nálady.
"Chtěla jsem s tebou mluvit, protože. Miluju tě. David se semnou kvůli tobě rozešel, takže..." začala jsem, ale Michael mě položil ruku na pusu.
"Já tebe taky." Pošeptal mi a začal se semnou líbat.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement